4 důvody výpalného pro OSA
Po přečtení rozhořčení Radka Hulána na téma OSA a 13% výpalné jsem se přesunul na web zmíněné organizace, kde jsem nalezl nejčastější dotazy na téma nenahraných nosičů. Doufal, jsem, že mě texty uklidní a racionálně vysvětlí, proč ty poplatky platíme. Bohužel se v mé duši místo klidu rozhostil spíše vztek. Vybral jsem 4 témata, která mne nejvíce rozesmutnila, přikládám k nim komentář – překlad do jasné lidské řeči.
Proč existují náhradní odměny? Proč mám platit za ukládání vlastních fotografií na prázdné médium?
Protože autorský zákon umožňuje všem, aby si pro osobní potřebu pořídili – tedy vytvořili rozmnoženinu děl, např. vypalováním CD, stažením z internetu atd. Samotný princip náhradních odměn vychází ze skutečnosti, že autorská díla nebo jejich záznamy jsou ve stále větší míře rozmnožovány pro osobní potřebu prostřednictvím nových typů přístrojů a nosičů. Tento systém je celoevropskou praxí, současně neexistuje způsob, jak jinak monitorovat jednotlivá užití médií a jiných nosičů záznamu. Náhradní odměny jsou tedy pouze spravedlivou kompenzací za možnost volného rozmnožování autorských děl pro osobní potřebu.
Z tohoto textu je ozřejměno, že se výpalnému říká náhradní odměna. Ani se neptám komu. Těch několik desítek korun za médium připlácíme právě proto, aby mohlo být monitorováno používání jednotlivých typů médií, což by šlo zjistit od distributorů a výrobců. Dále ty peníze navíc platíme proto, že je to údajně v Evropě zvykem. Nakonec nás OSA dorazí tím, že zaplacením výpalného si platíme možnost si vůbec něco rozmnožit!
Stanovení výše autorských poplatků
Jednání o konkrétních sazbách se vedla i za přítomnosti zástupců dovozců i výrobců přístrojů a nenahraných nosičů a většina jejich požadavků byla zohledněna. Při určení výše poplatku byl zohledněn i fakt, že se kopírují nejen chráněná díla, ale například i dokumenty, soukromé fotografie apod., tedy obsah, který podle autorského zákona není považován za chráněné dílo.
Z dalšího textu nám OSA říká, že jednala o výpalném s výrobci médií, a že si uvědomila i fakt, že jí budeme platit za svá vlastní média, což je v rámci jejich zájmu v pořádku.
Jsou poplatky opravdu vysoké?
V minulosti zaplatil výrobce nebo dovozce za jakékoli CD nebo DVD 4% z první prodejní ceny.
Dnes je výše poplatků specifikována podle typu nosiče, za nepřepisovatelné CD zaplatí výrobci nebo dovozci místo 4% - 0,40 Kč, za nepřepisovatelné DVD místo 4% - 1 Kč.
Poplatky za nenahrané nosiče v ČR patří k nejnižším v Evropě. Pro srovnání uvádíme sazby vybraných států Evropy (zdroj: „International Survey on Private Copying Law and Practice“, de Thuiskopie, Nizozemí)
CD: EUR 0,014 /0,40 Kč
DVD: EUR 0,034 / 1 Kč
Na webu osy následuje tabulka vybraných evropských zemí, které mají podobný poplatek vyšší. Bohužel s přepočtem kurzu z roku 2006. Proto se ptám, zda-li je i výše poplatků zastaralá? V tabulce zásadně chybí jakýkoliv koeficient pro přepočítání poplatku z paměťových karet – tento poplatek je dnes již výraznou částí jejich ceny. OSA se dále nezmiňuje, zda je výpalné jinde v Evropě placeno nevládní organizaci jako u nás.
Mohu si nárokovat navrácení poplatků za prázdná média, na kterých je vypálen materiál, který nepodléhá autorskému právu?
Tuto možnost autorský zákon nepřipouští. Je nutné si uvědomit, že při určení výše poplatku byl zohledněn právě fakt, že se kopírují nejen chráněná díla, ale například i dokumenty, soukromé fotografie apod., tedy obsah, který podle autorského zákona není považován za chráněné dílo. Zároveň neexistuje způsob, jak monitorovat jednotlivá užití médií a jiných nosičů záznamu pro osobní potřebu.
Co do OSA vejde, to již nikdy nevyjde. Dle poučky se snažím o uvědomění, že si kopíruji své fotografie a platím za ně někomu jinému. Jenže výsledkem tohoto uvědomování je pro mne smutek z toho, že mě vlastně okrádají bez možnosti, abych se bránil.
Na příkladu OSA lze krásně demonstrovat princip toho, že v demokracii se má minorita lépe než majorita. Všem výpalné vadí, ale nikdo nehodlá investovat svůj potenciál a čas do boje. OSA je pár lidí, kterým se vyplatí investovat čas a tvořit tlak na politiky, protože z něj mají větší užitek. Méně lidí si rozdělí stejný balík peněz po větších kupičkách.
z kategorie Zaujalo mne, přidej na Linkuj.cz, publikováno 10.04.2008 20:13
Nápověda sytaxe komentářů
Reakci na předchozí komentář můžete učinit napsáním např. [2] či stisknutím odkazu reakce u dotyčného komentáře.
Základní formátování textu - zvýrazněné písmo je v Texy! definováno následovně *pro kurzívu* a **pro tučný řez**.
Odkazy se převádějí automaticky, ale dá se upravit slovní spojení, které bude na dotyčnou adresu ukazovat - např. "xomův fotoblog":[http://www.xom-tom.com/].
Další možnosti syntaxe
Komentáře formátuje Texy! Podrobná dokumentace syntaxe je ka nalezení na oficiálních stránkách.
RSS blogu
Seznam.cz RSS čtečka
Google.com RSS čtečka
Komentáře k článku (7×)
osobne si myslim, ze 1,– za to ze mam doma na dvd legalne vypalene 4–6 filmu je docela prijatelna. Navic se nemusim bat toho ze mi jednoho krasneho dne zatuka na dvere policie. A co se s temi penezi deje ? co je mi do toho..to at si vyridi spolecnosti, ktera autorska dila vyrabeji.
|1| - reakce na daproof: Ono jde v dnešní době hlavně o ty pamětové karty, u který se počítá poplatek nejspíš dle kapacity, za 16GB sDčko člověk zaplatí 1750Kč z toho 200Kč na výpalném.
Prijde mi velmi nevhodne, ze to mizi do nestatni spolecnosti. Dneska clovek musi podporovat ubohou popkulturu, i kdyz si na ty CDckaa pametovky nahrava freetekno. Ono uz asi stve ty „nahore“, ze z czechteku apod. akci nevytriskaji nic na danich ze vstupneho (vstupne: 0), tak to musi cpat tadyma.
Přečetl jsem si pozorně váš článek a pokusím se odpovědět na některé otázky ať již vyřčené, či nikoliv, a to z pozice praktikujícího producenta v kultuře. Pominu komentáře k vašim komentářům abych předešel názorové hádce.
Ad téma první: Jedná se o úzus z britského zvykového práva, takzvanou „fair compensation“, tedy spravedlivou náhradu. Ta je vyplácena umělcům (v autorskoprávním slova smyslu) registrovaným u OSA, neb na ní tito mají ze zákona nárok. To zdali je tento nárok spravedlivý či nikoliv, ponechám stranou – stejně tak bychom se mohli přít o spravedlivosti jakéhokoliv jiného zákona. Pokud by nebyl zvolen tento systém náhrad, musel by ten, kdo dílo užije (§ 12 Autorského zákona, dále AZ) vždy prokazovat k jakému účelu dílo užil a zdali se jedná o dílo chráněné AZ. V praxi by to vypadalo tak, že při každé koupi prázdného média, by kupující krom smluvního aktu koupě musel uzavírat smlouvu, ve které by se zavázal k danému užití tohoto média pro rozmnožování díla chráněného či nechráněného AZ. Dále pak to, že si díla můžeme pro svou potřebu užívat (tedy i rozmnožovat), je opravdu štěstí, protože během dne, ač se to nezdá, nám jich rukama projde na desítky.
Ad téma druhé: Odpovědí je příklad se smlouvou u prodejce, viz výše.
Ad třetí téma: Poplatky OSA jsou skutečně stále skutečně jedny z nejnižších v Evropě. Netuším, jaké jsou ceny v jednotlivých zemích, nicméně ze své zkušenosti mohu sdělit, že ve Francii (zemi s jednou z nesilnějších sociálních politik) kupříkladu dosahují pětinásobku poplatků našich. V Británii pak sumy ještě vyšší. Poplatky za paměťové karty jsou také dle ceníku OSA, který vám na požádání odcitují či zašlou. Kupříkladu ceny autorských poplatků zmiňovaných paměťových karet jsou 17Kč za 1 GB, 35 Kč za 2 GB, 68 Kč za 4 GB a dále.
Ad čtvrté téma: Odpovědí je opět příklad se smlouvou u prodejce, viz výše. Případně se zamyslete a navrhněte řešení, které by v nákladech na byrokracii nepřesáhlo současnou praxi.
|4| - reakce na Fieldman: Je mi to líto, ale musím konstatovat, že z vašeho pokusu o vysvětlení je zřejmé, že jste nezanedbatelně, věřím že neúmyslně (patrně v důsledku vašeho povolání), ovlivněn kontaktem se zmrdy.
Nebudu váš příspěvek komentovat chronologicky tak, jak jste ho napsal, ale tak, abych byl schopen svůj postoj argumentačně podpořit. A ještě připomínám, že slovem OSA míním kolektivní správce obecně. Chápu, že to není fér, ale OSA je u nás tak nějak symbolem KS.
Předně bych si dovolil říct, že to, co vy považujete za „opravdu štěstí“, já považují za naprostou samozřejmost. Koupí CD svého oblíbeného interpreta jsem se nestal majitelem té placky (tedy stal, ale její objektivní hodnota je nulová), ale získal jsem užívací právo na jeho obsah. JÁ. A jestli si udělám milion kopií a budu každý den poslouchat jinou nebo budu mít jednu v autě, jednu v práci, jednu na záchodě a jednu pod polštářem, do toho nikomu nic není, dokud jsem to JÁ, kdo ony kopie poslouchá. Ono to je totiž v principu to samé, jako bych si to CD přenášel (rozdíl v tom, že CD nenacpu do MP3 přehrávače jsem si dovolil zanedbat, protože je pro pochopení princpu zcela nepodstatný).
Dále nechápu, proč bych musel při nákupu prázdného média uzávírat s prodejcem jakousi obskurní smlouvu, pokud by neexistovaly „spravedlivé náhrady“. Prodejci do toho, co já s oním médiem udělám, není ani ň. Jestli ho použiju v souladu se zákony ČR nebo ne, je moje věc a moje zodpovědnost. Tento bod bych prosil trochu rozvést.
Ono by vůbec stálo za to na rovinu si říct, co ta „kompenzace“ kompenzuje. 1. V diskusích je často zmiňováno, že je to kompenzace za díla, která se rozšíří pomocí P2P sítí a jiným nelegálním způsobem. 2. Nějaká paní (jméno si opravdu nepamatuju, je to už dávo, ale měla tuším něco společného s jedním z kolektivních správců) v rozhovoru na Lupě uvedla, že se nejdená o výše uvedené, ale je to náhrada za to, že si díla smíme pro vlastní potřebu kopírovat.
S dovolením začnu od konce, ten bod 1 totiž bude vyvrcholením mého komentáře.
Tedy ad 2: Jak už čtenář jistě pochopil, považuju toto zdůvodnění za, s prominutím, nestoudnou hovadinu. Pokud jsem jednou právo k užití získal, můžu si kopií udělat kolik chci, budu-li to já, kdo ji bude uživat. To, že našich 282 vohnoutů schválilo zákon, který umožňuje, abych si beztrestně kopíroval i dílo, k němuž nemám uživací práva, nezakládá nikomu právo penalizovat paušálně všechny „potenciální viníky“.
A ad 1: Chápu, že autorům vznikají ztráty nelegální distribucí kopií jejich děl. Ale to opět nezakládá právo paušálně postihovat všechny. Snad mu máme Policii, která má mandát, aby tato porušení zákona šetřila, vyšetřila a soudy, které rozhodnou o skutečné a spravedlivé kompenzaci.
Dáme-li všechny popsané myšlenky dohromady, vyjde nám následující: 1. Kompenzace plošně zrušit. 2. Povolit kopírování pro vlastní potřebu pouze děl, u kterých má kopírující právo k užívání. 3. Na vše ostatní tu máme Policii.
Není tak těžké uhodnout, co mi vadí nejvíc. Vadí mi, že OSA svou neschopnost zjistit, co je uloženo/kopírováno/tištěno, řeší paušálním postihem všech. Pokud existuje dostatečné podezření, že někdo porušuje AZ, nechť zasáhne Policie. Pokud takové podezření neexistuje, nechť je OSA zticha a šoupe nohama.
Dovolím si předejít následujícím výtkám:
Univezální odpovědí – To není můj problém. Tyhle dvě instituce jsou tu od toho, aby určily, kdo je vinen a jaký je jeho trest.
Důležité upozornění: Jsem si vědom toho, že OSA dělá pouze to, co ji dovoluje zákon. (I když ono to také není tak černobílé, stačí se trochu zajímat.) Nicméně tento příspěvek ani tento komentář neřeší, zda na to má právo de iure, ale právo morální. A to mi promiňte, ale to nemá ani omylem.
A trocha demagogie na závěr. Představte si, že ve vašem městě někdo znásilní třeba osmiletou holčičku. Policie šetří, šetří, ale nezjistí nic. A řekne si, ten Strejček, ten není blbej. A jednoho krásného dne k vám přijdou a uříznou vám půlku vaší ozdoby. Proč? Protože jste to mohl být vy. A proč jenom půlku? Protože to není jisté.
|4| - reakce na Fieldman: A ještě jedno rýpnutím si neodpustím :-) Zemi, která je schopná vážně řešit tohle, bych nikdy a nikde neargumentoval :-)
|4| - reakce na Fieldman: Vaše argumentace je srozumitelnější než ta, která je na stránkách OSA, ale stále pro mne postrádá racionalitu. Narozdíl od Andrewa, se kterým souhlasím, budu reagovat právě pouze na bod 1..
Žijeme v České republice, která nemá základy práva postaveny na britském zvykovém právu, to byste si mohl nárokovat třeba prosazení zákonu o velrybě vyvržené z moře na břeh, jejíž hlava náleží králi a ocas královně..
Dále zmiňujete podepisování jakési obskurní smlouvy, když by člověk kupoval prázdné médium. Představa podobné smlouvy je zcestná – když jdete do obchodu a koupíte si žvýkačky, podepisujete snad kupní smlouvu s dodatkem, že vnitřek balení je pro uživatele poživatelný a zároveň, že nelze vrátit rozbalené prázdné balení? Ale přitom samotný akt koupě žvýkaček je přistoupením obou stran k nepsané kupní smlouvě. Zároveň s koupí žvýkaček nepodepisuje kupující smlouvu o tom, že je nesmí lepit na židle, čímž by poškozoval cizí zájmy. (To bychom klidně mohli zavést platbu kompenzace poničených židlí restauratérům)