xom`s pinion - xomův blog

Dotyk Anety Langerové

Český hudební přízrak po dlouhém čekání celého národa vydal album. Přízrakem je Aneta Langerová, ještě před časem ušlápnutá stydlivka, která vyhrála zcela komerční soutěž, aby mohla docílit značně komerčního úspěchu debutovým albem a vystupováním ve stylu, že vlastně ani komerční není. Jak zamotané. Jdu vyzkoušet její Dotyk..

Když jsem poprvé slyšel ukázky z alba na iDnesu, tak jsem byl trochu rozpačitý. Ukázky mi připadaly značně mdlé, z Písně pro Světlušku jsem také nebyl moc odvařený – to bylo takový to několika minutový opakování aksamitových nocí. Další, pro mne, ne zrovna pozitivní informací bylo to, že před prací na desce byli z kapely odejiti Maťo Mišík, kterýžto se mi umělecky hodně líbí a budu určitě sledovat jeho nové projekty, jak hudební, tak výtvarné, nebo Marek Svoboda, druhý kytarista, který mi přijde také velice kreativní a navíc je to cestovatel, což já také hodně můžu.

Každopádně, i přes odchod celé kapely kromě bubeníka Davida, jsem se mohl alespoň těšit na nápady Honzy Muchowa, který album nahrával nebo dalšího veselého typana a.m. Almelu.

A jaké je to album?

Na první poslech je velice klidné, vyrovnané, působí velice citlivě, intimně. Jednoduchý zvuk pročesávají dvě písničky, ze kterých je hodně slyšet Muchow. První je Vysoké napětí, má zpočátku úplně nejoblíbenější pecka. Přiznám se, že jsem podobnou věc nikdy neslyšel, začíná to beat boxem se zpěvem, je použit vocoder (pro takový ten rozkvákaný hlas) a postupně to celé roste s kytarou, syntetizátorem a bicími. Líbí se mi text, sice je spojen s vodou, ale ani mi to u Anet nepřichází jako klišé. Druhou odlišnou skladbou je Možná. Možná má výraznou rytmičnost, opět se experimentuje s elektronikou a Aneta zde občas mění výraz svého zpěvu. „Možná za sedmero horami objevíš cestu, co mi hlavu rozmotá.“

Prvním singlem alba je Malá mořská víla. Když jsem to poprvé slyšel někde v rádiu, tak se mi to nelíbilo, na desce to respektuji, ale nevyhledávám. Musím ale přiznat, že má skladba poměrně vlezlý refrén, který se vám prostě do hlavy dostane. Na tracklistu má číslo tři písnička Desetina, u ní se mi absolutně nelíbí text v refrénu, vlastně celý text, ale vrcholem je: „Trápí mě kloub kolenní, bla bla bla, žiju pro chvíle nadšení..“

Tak jsem si vylil srdíčko nad nepříliš mně stylově vyhovujícími věcmi a mohu se opět vrhnout k pozitivnějším skladbám, pozitivnějším ve smyslu mého hodnocení. Jiný sen je takové vyprávění v ranní mlze, pomalé, vzdušné, snové – prostě jiný sen. „Předsevzetí půlnoční se tichem připomíná než svému spánku padnu do náručí.“

Podzim – jedná se prostě o povídání o pocitech podzimních, možná by se mi písnička více líbila, kdyby se po temném začátku nerozjela do tolika různých zvuků. Ihned po podzimu je na desce Slib mi dej. Tuto popisovanou dvojici písniček bych nazval takovou výplní, extra mě nenadchly, ale ani neurazily. Ale možná, že bude Slib dalším singlem, vzhledem k použití výraznějších vokálů na pozadí. V textu se mi líbí spojení: „Zlí jsou dobří a ti správní možná zlí, jsme jako oni a oni jsou jako my.“

Hledám, mířím, netuším. Nejde o píseň, u které bych zastavil činnost a poslouchal. Vlastně je to taková klasika, sloka, sloka, silově výraznější refrén, sloka, refrén. Hledám, mířím, netuším i já.

Předposledním kouskem je svižný Poplach, taková rozevlátá písnička, co bude hodně vděčná na živáku.

Úplně naposled jsem si nechal úplně poslední písničku Němá. Klavír hraje tiše, opakuje se, začíná zpívat procítěný hlas. Jednoduché, emotivní, moc pěkné. Klavír stále hraje, nyní opět sám. Přidávají se smyčce. V textu se používá slova dotýkat, odkud dostalo album název. Po třech a půl minutách je v písničce minutová pauza a čeká se na bonusový Podzim. Podzim, který je akustický, jemnější, více podzimní. Moc se mi v textu líbí kupení spousty slov na sebe, prostě hledáme slovo.. „..v srdci chvění, před koncem, odloučení, pohrdání, obvinění, před koncem, hanobení, rozdvojení, opuštění, přestrojení, je konec představení, před koncem..“ Jak jsem naznačil v úvodu, zpočátku bylo nejoblíbenější skladbou Vysoké napětí, po tomto bonusu již ne.. (Dlužno dodat, že má bonusový podzim drobně upravený text od toho v půlce desky.)

Dotyk je jemným, mnohem vyzrálejším, albem než Spousta andělů, líbí se mi minimálně tři písničky z deseti (vlastně jedenácti), což překonalo všechna má očekávání. Těším se na koncert a hlavě na to, jak bude psát a co bude vydávat Aneta Langerová za takových 10 let. Pokud se bude stále vyvíjet tak, jak se vyvíjela doposud, budu hodně spokojeným posluchačem.

z kategorie Hudba, přidej na Linkuj.cz, publikováno 31.05.2007 01:46

• RSS blogu
• RSS komentářů
• Seznam.cz RSS čtečka
• Google.com RSS čtečka