xom`s pinion - xomův blog

Hlídka jedna šerá - noční i denní

Právě jsem dočetl závěrečný díl trilogie (původně vlastně šlo o trilogii) ruského spisovatele Sergeje Lukjaněka o Jiných v Hlídkách města Moskvy. Vřele doporučuji! Ti z vás, kteří knihy četli, mohou rovnou přeskočit následujících pět odstavců, protože bych chtěl představit svět Jiných těm neiniciovaným, pardon, neznalým té „pravdy“..

První kniha série je nazvána Noční hlídka a celkově nás seznamuje s prostředím podivného života upírů, vlkodlaků, velkých mágů a vědem v klasickém moderním světě – v hlavním městě Ruska, které jako by samo o sobě nebylo plné protikladů. Hlavním hrdinou se stává Anton Goroděckij, kterého osud zavleče do pátrání po upírech, protože je členem Noční hlídky – instituce, která se stará o dodržování starobylé Dohody mezi Jinými – světlými, kteří Noční hlídkou dozorují temné, a temnými, kteří sledují Denní hlídkou světlé, aby vzájemně ctili rovnováhu. Jiní jsou vlastně tvorové vycházející z lidí, jenže oplývající magickou silou, kterou mohou ovlivňovat spousty událostí, osob či předmětů. Jiným se prostě člověk musí narodit, v dostatečném věku si uvědomí, že je jiný a následnou inicializací zkušenějším kolegou se z něj stává Jiný – tedy Jiný civilizovaný, který dbá na Dohodu a celkově se chová dle protokolu. V tomto světě ještě existují i upíři či vlkodlaci, kteří jsou klasičtí nemrtví – mohou iniciovat i normálního člověka, ale ten se stává také nemrtvým – což je v hierarchii Jiných vlastně póvl. Každý Jiný se může nořit do takzvaného šera, stačí když vstoupí do svého stínu a octne se v jakési jiné časové dimenzi, kde plyne všechno zpomaleně, kde jsou k vidění věci neviděné.

Druhá kniha Denní hlídka se dívá na problém dvou stran trochu z jiného úhlu, toho temnějšího, a osvětluje institut Inkvizice, která dohlíží nad oběmi Hlídkami. Více se točí kolem intrikánských praktik dvou vůdců Hlídek – temného Zavulona a světlého Gesera. Ti dva jsou mágové, kteří nejdou zařadit do klasických kouzelnických kategorií, po světě se pohybují stovky let a budoucnost si svými uváženými zásahy o několik tahů předem formují dle své libosti, přitom k nelibosti toho druhého.

Třetí kniha Šerá hlídka se opět vrací k Antonovi, který ich formou provází celou knihou, řeší dilema existence Jiných, spolupráce či soubojů Hlídek, morálnosti Inkvizice. Všechny knihy se skládají ze tří skvěle vystavěných povídek, které by obstály i samostatně, ale vzájemně se více než dobře doplňují.

Příběhy Jiných jsou pro mě velice přitažlivé hlavně zasazením do současného světa, kde šikovným nápadem žijí vedle sebe magické bytosti a normální lidé, kteří nemají ani tucha, co se kolem nich děje. Uvěřitelnost příběhů je vysoká, nejde o žádné mega fantaskní světy, ale o klasickou matičku Zemi, která svazuje lidi i Jiné svými fyzikálními zákony bez výjimky. Pro Čecha jsou přitažlivé i pocity moderních Rusů, kteří vzpomínají na zářnou minulost a žijí jakousi útrpnou současnost.

Temná hlídka

Ještě než si řekneme něco o autorovi trilogie Hlídek, tak si v krátkosti představíme čtvrtou knihu, která v Česku vyšla pod názvem Temná hlídka. Napsal ji Vladimir Vasilejev, který byl uveden i jako spoluautor Denní hlídky. Příběh opouští Moskvu, staré známé postavy a přesouvá se do Ukrajinského Kyjeva a severského Sankt Petěrsbugu, kde se objevila sektářská skupinka Jiných, která tropí neplechu. Události jsou zasazeny do období mezí druhý a třetí díl Lukjaněnka. Děj není rozdělen do oddělených příběhů a tak nějak nenásilně pluje, čtení to není špatné, pro příznivce světa Jiných je to rozhodně zajímavé, kniha odhaluje jisté další aspekty Šera. Při přísném porovnání autorů ale Vasilejev ztrácí body, holt mistr je vždy jenom jeden a tím je Lukjaněnko, který precizně detektivkově staví příběh, který má nečekané rozuzlení, zavádí čtenáře na falešné stopy, nutí ho více přemýšlet. U Temné hlídky jsem vlastně již ve třetině knihy tušil k čemu se schyluje..

Sergej Lukjaněnko

Jak jsem slíbil, tak i činím, vracím se k autorovi světa Hlídek, podíváme se letmo na jeho životopis, on totiž autor rád čerpá ze své minulosti. Ne, jako, že by byl Jiným, ale sám se narodil v Kazachstánu, kde vystudoval medicínu obor terapeut, žil v Alma Atě a Moskvě, kde nějaký čas pracoval jako psychiatr. Co z toho? Příběhy hlídkařů často narážejí na jistý druh mytologie z bývalých exotických sovětských republik a celé ty schopnosti Jiných nejsou v ostrých šavlích či nabobtnalých svalech, ale v čistých myšlenkách svých nositelů. Celá trilogie je velice kladně hodnocena recenzenty po celém světě a již se nemohu dočkat na Poslední hlídku, další Lukjaněnkovu knihu Jiných, která již vyšla v českém překladu a příběh společně s Antonem opouští Rusko a stěhuje se do Skotského Edibourghu – už se těším.

Filmy

Nebýt filmu Noční hlídka, který měl v Rusku dlouho nevídaný kasovní úspěch, díky němuž se dostal i do Česka, tak bychom se asi s Jinými neshledali tak rychle i v knihkupectvích. Film Timura Bekmambetova předcházela sláva o tom, jak s minimálním rozpočtem natočil film plný „holiwoodských“ efektů a výborným námětem. V podobném duchu se nesl i film druhý. Mnozí uživatelé CSFD vyčítají filmům jistou nepřehlednost pro člověka neznalého šerých reálií či jistého prznění děje, ale to se mi právě líbí – hlavní postavy z knih jsou zachovány, zároveň i trochu redukovány vedlejší role a činy přisouzeny jiným, navíc vše je okořeněné příbuzenským vztahem Světlého Antona Goroděckého s jeho Temným synem Jegorem. Jsem zvědavý na třetí díl, který by měl přijít do kin příští rok a dle IMDb by si měl zahrát roli jednoho mága i sám Sergej Lukjaněnko! (to jsem na něj zvědavý, viz potrét u jeho krátkého profilu)

K filmu bych měl ještě jednu poznámku – zamiloval jsem si jeho temný (jak jinak) soundtrack, díky němuž mohu nahlédnout do moderní ruské hudby, ve které se vaří sovětská minulost s moderními amerikanismy, ale podobně by šlo popsat i myšlení moderní ruské mládeže – mnohdy až úsměvné.

Dle mého skromného stojí za zhlédnutí extrémně rychle nastříhaný trailer k prvnímu filmu či oficiální ruské stránky, na kterých je v sekci скачать » ролики výborný film o filmu, sice v ruštině, ale pěkný.

Celý šerý svět a temný úděl Jiných mě doslova vtáhl a ke každé knize magicky přikoval, mám rád podobnou beletrii, proto si říkám, co dalšího si přečtu (samozřejmě, že se ihned začnu shánět po Poslední hlídce) – napadá mě kladně hodnocená Vlastní krev od české autorky Petry Neomillnerové. Prostě pokud máte někdo typ na dobrého fantasy autora, tak se pochlubte! A možná se pustím do Sapkowského Zaklínače..

Tento text je pro věc Světla irelevantní.
      Noční hlídka
Tento text je pro věc Tmy irelevantní.
      Denní hlídka
Inkvizice mlčí.

z kategorií Zaujalo mne, Jen tak pro sebe, přidej na Linkuj.cz, publikováno 10.12.2006 03:28

• RSS blogu
• RSS komentářů
• Seznam.cz RSS čtečka
• Google.com RSS čtečka