Jaroslav Rudiš: Grandhotel
Vítr zafouká. Vlasy poškádlí. Hlavou trochu zatočí. Ten dotek přírody je neopakovatelný. Možná jsme blázni, možná jsou blázni ti druzí, ti kteří o nás říkají, že jsme sami blázny. Dlouho mě tolik nepohltila knížka jako dnes přečtený Grandhotel. 180 stránek plných niterných pocitů, nerozhodnosti, přesto pevné vůle, strachu a vzpomínek mě vtáhlo a nedovolilo mi se odtrhnout.
Většina lidí se bojí prázdnoty, snaží se jí vyhýbat, naplňovat ji. Jakoby nic nemohlo být samo sebou, čistý papír by se měl popsat, prázdná sklenka dolít. Blázni, kteří chtějí být sami jsou obklopování zachránci, kteří je nechtějí nechat samotnými, když se samotáři samoty nabaží, tak lidskou duši k povídání těžko nacházejí. Člověk celý život hledá partnera, se kterým by chtěl být do konce bytí, jenže časem poznává, že podobného člověka ani za celou svou krátkou životní pouť nemusí nalézt. Jindy zase rozdělí dvojici osud, který si nepřeje, aby na světě bylo tolik štěstí naráz, proto stále hledáme, naplňujeme, když máme nalezeno, tak se s tím snažíme vyrovnávat a víceméně nevědomě své dílo bortíme. Člověk tvoří, aby mohl bořit, ale sám si to uvědomuje příliš pozdě, až když je staveniště opouštěno dělníky s velkými bouracími kladivy a nezbývá než se klidit v ústraní, přemýšlet, možná i slzu uronit.
Nejhorší věc, která mě momentálně napadá by se dala shrnout do sousloví: „trpět štěstím.“
Původně měl být tento článek jakýmsi souhrnem děje, který se vine knihou Jaroslava Rudiše Grandhotel, ale nakonec se jím nestal, nechal jsem se strhnout svou vlastní fantazií. Nechávám se jí strhávat rád, i proto jsem se možná tolik ztotožnil s příběhy lidí z horského hotelu, kteří mají tíživé osudy schované ve svých tichých vzpomínkách. Knížka se mi určitě líbila i díky dobře známému prostředí Liberce, který byl vždy tak trochu jiným městem, nad nímž od nepaměti ležel jakási tajuplný závoj.
PS: Zatím jsem neviděl filmovou adaptaci, jejíž scénář vznikl dříve než samotná kniha, ale dle recenzí má navrch román, nicméně začnu Ondříčkův film ihned shánět, třeba se na něj podívám s někým podobně prázdným, který netouží být akutně doléván, protože i v té čistotě bílého papíru je kouzlo, v prázdné sklence je voňavý vzduch.
z kategorie Zaujalo mne, přidej na Linkuj.cz, publikováno 28.02.2007 23:58
Nápověda sytaxe komentářů
Reakci na předchozí komentář můžete učinit napsáním např. [2] či stisknutím odkazu reakce u dotyčného komentáře.
Základní formátování textu - zvýrazněné písmo je v Texy! definováno následovně *pro kurzívu* a **pro tučný řez**.
Odkazy se převádějí automaticky, ale dá se upravit slovní spojení, které bude na dotyčnou adresu ukazovat - např. "xomův fotoblog":[http://www.xom-tom.com/].
Další možnosti syntaxe
Komentáře formátuje Texy! Podrobná dokumentace syntaxe je ka nalezení na oficiálních stránkách.
RSS blogu
Seznam.cz RSS čtečka
Google.com RSS čtečka
Komentáře k článku (0×)