xom`s pinion - xomův blog

Blog šťastného středoevropana plný subjektivních blábolů.

Dejchá, furt dejchá!
Kasino
úvod » Malá Fatra - přechod

Malá Fatra - přechod

Malá Fatra 2007 Jak to tak vypadá, tak je letošní dovolená za mnou. Stihl jsem všechno, unavil jsem se, spálil si záda a zároveň jsem poznal vzdálené krajiny. No dobře, zas tak vzdálené nebyly. Společně s Eliškou a Gaëlle jsme se vypravili na přechod slovenské Malé Fatry.

Pro ty, kteří nechtějí číst všechny mé zážitky z kamenitých svahů, mohu shrnout, že se nám tam hodně líbilo, že tam bylo ukrutné vedro – jako všude jinde, že tam byla spousta Čechů, že jsme medvěda nepotkali. V článku si prohlédněte pár fotek, text fakt přeskočte, je strašně nudný, ňáký hory, že.

Myšlenka přechodu Malé Fatry se zrodila již někdy minulý rok na podzim. Plány nám zhatila rychle nastalá zima, která se tedy později moc nepředvedla. Za dopravní prostředek jsme si zvolili vlak a zpáteční jízdenka nás vyšla na zhruba 660 Kč na osobu. Z hlavního nádraží v Praze jsme odjeli plni elánu, abychom se mohli po necelých sedmi hodinách jízdy vyšourat na nástupiště v Žilině.

Rychle jsme zamířili do města nalézt směnárnu. V pátek a k tomu v půl páté odpoledne měli skoro všude zavřeno, až na okénko v Tescu, které tedy mělo kurz drobet odlišný od směnáren v Česku, ale co naplat, peníze jsme potřebovali. Obloukem kolem kostela vedly naše kroky na autobusák (kousek od vlakáče), odkud jsme se za 50 Sk svezli do Terchové, jejíž okolí ještě dnes žije Jánošíkem. Vysedli jsme u hotelu Diery, kde měli nehorázné ceny. Holky si šly uvařit večeři a já zamířil na slovenské pivko. Kde jinde než v hospodě se člověk dozví informace o ubytování, že? Seděl jsem u stolu s pár chlápky, kteří vlastnili penzionky, když se dozvěděli, že máme spacáky, tak mi radili, abychom spali venku, za hotelem, kde je krytý krb se spoustou lavic. Tak se to také stalo.

Malá Fatra 2007 Druhý den brzo ráno jsme vyrazili ranní rosou na cestu. Dierami jsme prolezli takřka až do Štefanové, malé vesničky v horách, kde snad není nikoho, kdo by na domě neměl poutač na ubytování. Následující cesta byla více než jasná – vylézt na Grúň a z něj na Polodňový Grúň. Ono se to nezdá, ale jde o výšlap s převýšením kolem jednoho kilometru na zhruba 3 kilometrech. Musím uznat, že již na Grúni jsem byl celkem unavený a marně jsem se snažil zahánět myšlenky na tvrdost výstupu vyššího bratříčka.

Na Polodňovém Grúni se nám naskytly první velké výhledy, z jednoho místa lze vidět působivý skalnatý Velký Rozsudec a na druhé straně Steny a Velký Kriváň. Po krátkém obědu jsme vyrazili na Steny, které se vlnily nahoru a dolů, na obrázcích mi jejich přechod přišel jednodušší. Těsně před stoupáním na Chleb jsme odbočili doleva a po procházce polem borůvek nás cesta dovedla do Chaty pod Chlebom. Malá Fatra je národní park, proto se nikde nedá stanovat ve volné přírodě, musíte využít služeb chat, které jsou otevřeny celoročně. Noc v Chatě pod Chlebom nás vyšla s vlastním spacákem na 150 Sk, gulášovka 35 Sk, pivo 30 Sk. Sluníčko pařilo skutečně dlouho do odpoledne a noc byla rovněž teplá, nemohu říci, že bych se v teple vyspal do růžova.

Malá Fatra 2007 Třetí den se rovněž neobešel bez ranního vstávání. Vyrazili jsme z chaty jako první, abychom si značnou část cesty užili v ranním neparném vzduchu. Po necelé hodince jsme stanuli na vrcholu nejvyšší malofatranské hory Velkého Kriváně, kde začalo drobně pršet a pěkně fučet. Chvilku jsme si na rozcestí pod vrcholem rozmýšleli pokračování, když přestalo pršet, bylo rozhodnuto pokračovat směrem na Pekelník, který je ze strany od Velkého Kriváně méně náročný, než z druhé. Na Pekelníku jsem byl ve svém živlu – mraky se náramnou rychlostí hnaly přes okolní vrcholky, slunce je svými ostrými paprsky prořezávalo, tráva se až nepřirozeně zelenala – pohádka.

Následoval krásný výstup na Malý Kriváň, tato pasáž mi přišla jako úplně nejhezčí z celého pohoří – bílé skály, horské louky, ostré srázy. Na Malém Kriváni jsme zkoumali, co je to na něm za ruiny a pokecali párem z Prahy. Další kroky vedly z kopce dolů směrem na Suchý a k Bielým skalám. Tato pasáž se mi pro četná křoviska, která nepříjemně švihala má spálená záda, příliš nelíbila. Nakonec jsme se rozhodli se Suchému vyhnout a zkrátit si cestu lesem okolo. Ještě teď přemýšlím, jestli by jenom ta cesta přes Suchý nestála za to. Za ještě většího vedra jako předchozí den jsme dorazili do skutečně obrovské Chaty pod Suchým. Dali jsme si výbornou zelňačku – 30 Sk a ubytovali se – opět za 150 Sk. Venku se nedalo sedět, protože sluníčko pařilo do veškerých obyvatelných míst, až k večeru jsme se narvali do stínu jednoho přilehlého stromu.

Malá Fatra 2007 Rána čtvrtého dne jsem již nemohl dospat. Mezi devátou – desátou jsme vyrazili po červené směrem Strečno. Cestou jsem si vychutnával krásných vyhlídek na vážské údolí a prolezl si starý hrad, který mne překvapil svou rozlohou. Do údolí k řece to už bylo jenom kousek a mezi domy jsme narazili na kompu – přívoz, který nás dopravil do podhradí Strečna. Bágly jsme nechali v hospodě a prohlédli si hrad, který nabídl výborný výhled ze své jižní věže. Rychle jsme seběhli do hospůdky, vyzvedli bagáž, dali si výborný kotlíkový guláš s pivkem a již jsme spěchali přes řeku, tentokrát po mostě, na nádraží, abychom stihli rychlík ze Zvolena. Lístek do Žiliny stál 18 Sk, tam jsme museli hodinku čekat na připravení českých vagónů a vyrazili jsme zpět domů. Kolem půlnoci náš cestovatelský příběh šťastně skončil v Modřanském bytečku.

A co ti medvědi? No, vždyť jsem to předesílal, žádného jsme nepotkali, ani krávu, ani ovci – jenom motýly, pestřenky a spoustu lidí v průběhu prvního dne. Proč zrovna první den? Protože mnoho turistů se nechá vyvést kabinkovou lanovkou pod Velký Kriváň a potom přes Steny sestoupí pěšky do údolí.

Malá Fatra 2007 Zklamala nás jedna věc, v žádné hospodě, kde jsme se zastavili, neměli bryndzové halušky, tak se to snad napravím dnešní obědovečeří, pokusím se o tento recept, ještě vylepšený cibulkou..

Pokud budete mít jakékoliv detailní otázky ohledně hřebenu, stravování, ubytování, prostě všeho ohledně Malé Fatry, tak napište do komentářů, rád odpovím. Tak a teď hurá do práce a nachystat se na Sázava Fest..

z kategorií Zaujalo mne, Jen tak pro sebe, přidej na Linkuj.cz, publikováno 24.07.2007 15:01

Komentáře k článku (3×)

01| Kačí (24.07.2007 18:27) | reakce

GRavatar

Ani nevíš, jak ti tuhle dovolenou závidím! Jediné, co mi v článku trošku vadilo byla informace, že vaše „kroky vedli“:) Ale jinak moc pěkně shrnuto, myslím!

02| xom (24.07.2007 20:07) | reakce

GRavatar

|1| - reakce na Kačí: Kroky už vedou pěkně tvrdě, díky ;) Mimochodem, halušky byly moc dobré, akorát nevím, jestli to byly skutečně ty pravé slovenské..

03| Andrew (25.07.2007 00:03) | reakce

GRavatar

Vida, tak proto jsem o tobě asi měsíc neslyšel…

Mimochodem, halušky jsem měl jedinkrát v životě a něco tak odpornýho jsem nezažil… Ale možná to bylo séfkuchařem (Matěj potvrdí) ;-)

Váš komentář:
Jméno
Email (nezobrazí se, identifikace Gravataru)
URI
Okno pro text: zmenšit/zvětšit.

Převažující barva nebe:

Nápověda sytaxe komentářů

Reakci na předchozí komentář můžete učinit napsáním např. [2] či stisknutím odkazu reakce u dotyčného komentáře.

Základní formátování textu - zvýrazněné písmo je v Texy! definováno následovně *pro kurzívu* a **pro tučný řez**.

Odkazy se převádějí automaticky, ale dá se upravit slovní spojení, které bude na dotyčnou adresu ukazovat - např. "xomův fotoblog":[http://www.xom-tom.com/].

Další možnosti syntaxe

Komentáře formátuje Texy! Podrobná dokumentace syntaxe je ka nalezení na oficiálních stránkách.

» Skrýt nápovědu

© 2004-2008 Tom Hnatovsky - Všechna práva vyhrazena
TOPlist