xom`s pinion - xomův blog

SázavaFest 2006

Dámy a pánové, vrátil jsem se! Ze Sázavy.. A jaká, že byla? Mno, vyčerpávající, lidnatá a deštivá. Na SázavaFest jsem jel úplně poprvé a byl jsem moc zvědavý na jeho organizaci a uspořádání. S Eliškou a Martinkou, mými spolubydlícími, jsme vyrazili v pátek ihned po práci, abychom si mohli vychutnat ten na jména nejnabušenější večer, ačkoliv festival začínal již ve čtvrtek.

Autobus 382 jedoucí ze stanice Depo Hostivař byl ukázkově narvaný a i na láteření důchodců se dostalo, takže jsem se ihned dostal do správné nálady, kterou mi nemohlo nic zkazit.. Díky zacpané cestě z Prahy jsme strávili v kloubáku něco kolem dvou hodin. Po vystoupení v Sázavě jsem měl radost, že jsem se tam po několika letech opět dostal – nic se nezměnilo, všechno je přesně tam, kde bylo v mých vzpomínkách zanecháno a hlavně nepršelo! Přešli jsme Sázavu, u vchodu se nechali označkovat kroužkem na ruku a zaplatili stovku za ubytování v kempu, ale pánové nám oznámili, že je kemping u areálu plný, proto bude lepší jít do druhého, kdesi u parkoviště – bylo nám ukázáno neurčitým směrem.. Nu což, věříme, jdeme, hledáme, nenacházíme, láteříme, ztrácíme hodinu, vracíme se, abychom mohli zjistit, že plný kemp, není až tolik plným, jak by se mohlo na první pohled zdát a ubytováváme se na krásně rovném plácku u stromku – holt budou lidé ze sousedství muset chodit čůrat jinam.. ;o)

Ani jsme se nerozkoukali a bylo šest, a tak jsme vyrazili za kulturou. Areál na ostrově a kolem něj se mi líbil svou rozmanitostí a odděleností všech scén. Rozhodně se mi uspořádání SázavaFestu zdá lepší než planina Benátské noci. Po rekognoskaci terénu jsme šli na Vypsanou Fixu, alespoň jsem si ověřil, že se u nich nic nového neudálo, ale bylo příjemné si poslechnout dobře známé texty, k jejichž napsání bylo potřeba asi dost trávy. Pak jsem se koutkem ucha otřel o Ohm Square – zde si budu muset doplnit vzdělání, protože znám tak název, ale z toho, co jsem slyšel na Sázavě, to je málo.. Pak následovala srbská skupina Bobana a Marka Markoviče, což byla muzika jak vystřižená z Kusturicových filmů, ale nějak mě kapela neoslovila – čekal jsem více temperamentu, prostě to bylo pro mé ucho a oko zklamání. Pecka, která mě pořádně nakopla se jmenovala Manau – francouzská kapela hrající keltské a vůbec staré písničky v rapovém kabátku podporovaném DJem, houslemi, harmonikou a dudami.. Prostě takový Čechomor z Paříže, který ale víc duní a jede z kopce bez držení řidítek – hodně dobrý! Asi dvě písničky Support Lesbiens, které jsem po Manau zaslechl byly takové strohé, nudné. Ale to se již v jiném koutě areálu schylovalo k vystoupení kapely, na kterou jsem se těšil převelice – Gaia Mesiah. Premiéra, ano viděl jsem je poprvé naživo, mě uchvátila – holky a kluk hráli všechny ty mnou oposlouchané fláky, ale já jsem si to užíval, jako bych je neznal..

Ihned po Gaie jsme spěchali na druhé velké pódium, kde již hrálo Sto zvířat – já jsem znaven ulehl pod stromem a nechal se unášet líbivými tóny a měl radost z vydařeného dne, který se ale ještě nechýlil ke svému konci – vždyť bylo teprve půl třetí – ráno.. ;o) Holky zůstaly v hlavní části na ostrově a já se přesunul do menšího prostoru u stanu Olmecy – kde měl hrát Prago Union. Kluci začali hrát chvilku po třetí, to už pršelo – celkem mě překvapilo složení, že kapelu tvoří vlastně jenom DJ Skupla a Deph – teda, teď si vlastně říká Kato. Na koncertě byli doplněni ještě DJ asi Dědekem a v jedný pecce se objevil Admirál Kolíbal. Hip-hopová tečka za dnem mi sedla.. Do postele, teda na alumatku ve stanu jsem se dostal kolem půl páté..

Druhý den, druhý můj, třetí festivalu, se nám nechtělo moc vstávat, kapky deště tříštící se o tropiko stanu nevěstily nic dobrého.. Ale před druhou odpoledne jsem se ze stanu doslova vykopal, protože začínal hrát Jiří Schmitzer, který byl výborný – jeho ostrovtip mě prostě probudil do dobré nálady.. „A tady vidíte, proč mám vlastně dvanácti strunnou kytaru – mi jedna struna prdla, ale furt jich mám jedenáct, což je víc než pět!“ „Já to mám teda rozladěný, sice tady mám ladičku, ale vždycky to rozladím ještě víc, takže to tak nechám – mě to až tak nevadí.“

Skončil Schmitzer a já přeběhl vedle na Eddie Stoilow, jaké bylo mé překvapení, když na pódiu stála kapela Neřež – chlapi začali hrát pro zhruba deset lidí, což byla zajisté škoda – prostě chyba v programu – zmíněné kapely byly prohozeny.. Neřež hráli výborně, druhou půlku vystoupení vyplnily samé staré písničky z dob Nerezu.. Pak jsme se šli schovat před deštěm do Xtreme stanu, kde bylo výborně slyšet slovenské Polemic. Ještě jsme se nějak mihli na Butech – Pastrňák mi přišel nějak moc starej.. abychom si mohli v totálním dešti vychutnat Mňágu a Žďorp – zde prostě klasika – byli výborní, ale dostali mne přídavkem – baskytarista Petr Nekuža předal nástroj Petrovi Fialovi a ten mu zas předal mikrofon. Přídavkem byla písnička Thunderstruck od AC/DC – bomba, netušil jsem, že na Sázavě AC/DC uslyším, natož od Mňágy a ještě dost dobře zvládnuté – super! Pak jsem si užil několik písniček Čechomoru a za tónů Tata bojs jsem se probíjel kalužemi ke stanu – sice jsem chtěl slyšet UDG a 100°C, ale byl jsem příliš promočen a znaven deštěm..

Ráno opět mrholilo a z areálu jsme odcházeli jako jedni z posledních. Ačkoliv nám počasí nepřálo, tak jsem byl s víkendem u řeky spokojený a při další nabídce jet na Sázavu nebudu váhat a pojedu – tento fesťák má budoucnost i díky čistotě, která byla v celém areálu i díky výkupně kelímků od piva.. ;o)

z kategorie Hudba, přidej na Linkuj.cz, publikováno 07.08.2006 03:10

• RSS blogu
• RSS komentářů
• Seznam.cz RSS čtečka
• Google.com RSS čtečka